Moje cesta s tarotem
Moje cesta objevování skrytých souvislostí a duchovních zákonů obsažených v tarotu začala přibližně pět let předtím než jsem se dostala ke svým prvním tarotovým kartám. Bylo to v době, kdy jsem absolvovala kurz práce s myslí v hladinách alfa, kde jsem se dozvěděla, že každý člověk může svou myslí tvořit svůj osud. Bylo to pro mě nové poznání, do té doby jsem vůbec netušila, že není jedno, jaké myšlenky máme v hlavě. Žila jsem velmi ustrašený život, bála jsem se mnoha věcí - např. budoucnosti, že se stane neštěstí a zůstanu sama a některé moje strachy byly naprosto iracionální, věděla jsem ve svém rozumu, že jsou nesmyslné, ale neuměla jsem se jim bránit, přestože mi bylo přes třicet, bála jsem se jako malé dítě tmy a usínala jsem při rozsvíceném světle. Kromě strachu jsem velmi trpěla zimomřivostí, dnes již vím, že strach a zima spolu souvisí, že strach spotřebovává velké množství životní energie, která pomáhá krevnímu oběhu. Nikdy mě však nenapadlo, že bych svoje strachy měla řešit za pomoci lékařů, nepřemýšlela jsem nad nimi, myslela jsem si, že to patří k životu stejně jako jídlo nebo pití.
Proto když jsem se dozvěděla, že mohu svou myslí ovlivnit svůj strach, začala jsem to zkoušet. A ono to šlo. Jakmile jsem z něčeho dostala strach, hned jsem negativní myšlenky odehnala a nahrazovala je pozitivními. A strach to pomalu a jistě začal vzdávat. V té době jsem hodně navštěvovala svou kamarádku Danu, která měla hodně zkušeností s řízením a vedením lidí, učila to na vysoké škole a chystala se vést i sebepoznávací kurzy. Když jsem později přemýšlela nad svým osudem, cítila jsem velkou vděčnost za to, že jsem nemusela duchovno hledat ani chodit k žádnému terapeutovi. V podobě Dany ke mně přišlo samo. Dana byla trpělivá učitelka a neúčtovala si za svůj čas při našich rozhovorech peníze.
Když si na to zpětně vzpomínám, tak si uvědomuji, že již tenkrát Dana věděla, že budu pomáhat lidem, nebyla žádná vědma ani věštkyně, když jsem si však začala uvědomovat, že k ní chodím jako do psychologické poradny, tak mi řekla, že až nebudu potřebovat poradnu, tak budu radit druhým lidem, a proto čas, který mi věnuje, jí nemusím nijak vracet, že stačí, když ho dám zase někomu jinému. Tenkrát jsem si vůbec neuměla představit, že bych někomu mohla cokoliv radit, o několik let později, když jsem začala pracovat s tarotovými kartami a učit reiki, se však její slova stala realitou. Tenkrát jsem je však neřešila.
Snažila jsem se zvyšovat si sebevědomí přemýšlením nad tím, co by mě v životě opravdu bavilo a mentální prací v hladinách alfa jsem si ve své mysli stanovovala cíle, kterých jsem si přála dosáhnout. Jedním z nich byla změna zaměstnání, začala jsem pracovat jako obchodní zástupce. V té době jsem si poprvé začala uvědomovat, jak mohu na dálku ovlivnit zdánlivě neovlivnitelné situace pouze tím, že si dodržím sliby sama sobě. Když jsem např. udělala přesně tolik telefonních nabídek, kolik jsem si předem slíbila, tak vždy druhý den šlo všechno „jako po másle“, zákazníci jakoby čekali na můj telefonát a rovněž si mnoho z nich se mnou domluvilo obchodní schůzku, na níž se mnou podepsali smlouvu. Když jsem však některý den práci ošidila a udělala jsem třeba jen o jeden telefonát méně než byl původní plán, tak druhý den jsem jakoby náhodou v mnoha firmách zastihla odpovědného pracovníka až po několika marných telefonních pokusech a tím se i efektivita domlouvání schůzek velmi zhoršovala.
Díky podobným situacím jsem tenkrát pochopila, že velmi mnoho zdánlivě neovlivnitelných situací mohu ovlivnit pouze změnami svých postojů, zatoužila jsem poznat z těchto skrytých zákonů víc a začala jsem si více všímat situací, které se děly. V té době jsem stále ještě netušila, že spontánně objevuji duchovní zákony tarotu. Mé objevování duchovních zákonů mi dodalo sebevědomí a začala jsem si uvědomovat, že si přeji předat svá poznání dalším lidem a pomoci jim vyřešit jejich potíže. Začala jsem uvažovat i o studiu psychologie. Moje cesta mě však vedla jinudy.
V dubnu roku 1999 jsem při čtení jedné knihy o ezoterice narazila v textu na větu „dobrý kartář je i dobrý psycholog“ a jakoby tato věta spustila v mém mozku pomyslný spínač. Uvědomila jsem si, že na to, abych mohla pomáhat lidem nemusím studovat vysokou školu, netušila jsem však, jak se naučit pracovat s kartami. A jak už to v životě chodí, když je člověk na správné cestě, informace přišly samy. Můj přítel Lubomír měl doma knihu s názvem Základní kniha o tarotu, kterou nikdy nepoužil, jen ji měl jakoby náhodou v knihovně. Z této knihy jsem se dozvěděla, že existují tarotové karty, které se dělí na malá a velká arkána. Bylo zde však rovněž napsáno, že při výkladu je jedno, které arkánum právě vytahujeme. Tato informace mě zarazila a můj zdravý selský rozum mi říkal „tady není něco v pořádku, buď existuje jenom jedno arkánum a potom ho nemusíme rozdělovat na malé a velké nebo jsou dvě arkána, ale pak nemůže být jedno, které právě vytahujeme“.
Knihu jsem odložila jako nepoužitelnou a při dalším hledání jsem objevila knihu s názvem Učebnice výkladu tarotu. Zde již rozdíl vysvětlen byl, proto jsem začala knihu zkoumat. Měla jsem představu, že se „našprtám“ výklady karet a tím se ze mě stane kartářka, která bude umět poradit sobě i druhým v různých situacích. No, bylo to nakonec trochu jinak, tenkrát jsem ještě nevěděla, že v tarotových kartách najdu duchovní zákony, které už několik let vědomě poznávám. To jsem si začala uvědomovat ve chvíli, kdy jsem si význam jednotlivých karet začala číst a všimla jsem si, že mezi jednotlivými kartami vnímám souvislosti. Proto jsem si význam každé karty stručně vlastními slovy zapsala a zjistila jsem, že hodně informací, které k porozumění malých arkán potřebuji, již znám a toto nadšení mně dalo ohromný impulz hledat a pochopit zbytek. Několikrát denně jsem si v běžných denních situacích vytahovala tři karty s otázkou „co tato situace znamená“ a hledala v kartách souvislosti. Rovněž když jsem významům některých karet nerozuměla, tak stačilo několik dní v duchu na tyto karty myslet a přišla situace, v níž jsem si je vytáhla a lépe jim v kontextu skutečné situace porozuměla.
Tato moje práce s kartami mě postupně během několika měsíců dovedla k popsání systému souvislostí mezi jednotlivými kartami malé arkány i k tomu, že jsem si začala pomocí výkladu tarotových karet přivydělávat. Cítila jsem, že žiji splnění svých snů o pomoci druhým. V té době jsem rovněž začala používat energii reiki a moje cesta s kartami se tím zintenzivnila, začala jsem chápat mnoho zákonitostí i z velkých arkán. Přesto jsem si nemyslela, že budu systém, který jsem v kartách našla, jednou i učit. Pamatuji si, jak mi v té době jednou řekl můj přítel a tehdy již i mistr reiki Lubomír: „Nemysli si, naučíš to pár lidí a potom už se to bude šířit.“ Na jeho slova došlo velmi brzy.
V roce 2001 za mnou jednou přišla na radu moje kamarádka Radmila, která řešila své problémy s přítelem a já jí místo výkladu karet nabídla, že ji to naučím. Radmila souhlasila a já jsem ji několik let postupně učila všechno, co jsem sama znala. Nebyl to kurz, pouze jsme naše kamarádské rozhovory spojily s kartami, s energií reiki, s povídáním o andělích. Radmila byla učenlivá a naše povídání nás postupně spojilo do společné duchovní cesty, na níž jsme se obě snažily naučit se ovládat své emoce a zlepšit si tak své vztahy. Karty nám při tom pomáhaly nacházet cestu.
Proto začátkem roku 2004 jsem zorganizovala svůj první kurz a tím začala cesta hledání, jak to, co s Radmilou žijeme a běžně používáme, předávat dalším lidem tak, aby to uměli přijmout a využít. Desetiměsíční kurz se zúčastněným líbil a já na něm cítila hodně andělské pomoci, většina účastníků můj systém souvislostí mezi kartami pochopila velmi rychle a velmi brzy začali pomáhat i svým nejbližším. Z tohoto kurzu si pamatuji na dvojici účastnic, které se po absolvování první lekce setkaly se svou kamarádkou, která kvůli svým potížím ve vztazích navštěvovala psychologa i psychiatra. Po velmi neumělém začátečnickém výkladu karet, které jí mé žačky provedly podle návodu, ji však jejich rady zaujaly natolik, že na druhou lekci přišla s nimi, začala na sobě za pomoci karet pracovat a po několika měsících nejen že si sama své potíže vyřešila, ale začala pomáhat za pomoci karet i druhým lidem a po pěti letech i založila vlastní školu tarotu.
Druhý kurz byl již úspěšný méně. Začala jsem zkoušet jinou metodiku výuky, která některým žákům nevyhovovala a po několika lekcích přestali chodit. Přesto byl tento kurz po mě mezníkem, který rozhodl o mé další cestě učitelky tarotu. Byla zde jedna paní, jejíž změna osobnosti i duše byla tak hluboká, že mě to inspirovalo k tomu, abych vedení kurzů nevzdávala, i když ne každému moje výuka přinesla takový užitek, jak jsem očekávala. Tato paní se na první lekci projevovala jako člověk obalený stresem. Neuměla se uvolnit, uklidnit. Pracovala jako dělnice na vozíku v uhelném dole hluboko pod zemí mezi samými muži a nedostatek kontaktu s ženami byl na ní znát. Hlas měla zhrublý téměř jako muž a duši ženy v ní bylo poměrně těžké objevit. Již po několika měsících práce s kartami si však začala uvědomovat svou ženskou podstatu, začala si sama sobě dávat i reiki, naučila se relaxovat a její vnitřní prožitky se změnily. Když jsem s ní naposledy mluvila, procházela svým poznáním již tři roky a i když stále vykonávala těžkou práci s muži, v rodině a mezi kamarádkami se již projevovala jako žena, změnil se jí hlas, zněžněly rysy ve tváři. Když jsem si uvědomila, že její první kontakt s duchovním světem byl skrze karty, věděla jsem, že své poslání předávat svůj systém pochopení karet budu žít dál a společně se svou první žačkou Radmilou jsme začaly hledat, jak předávat naše znalosti co nejlépe.
Toto hledání trvalo několik let, kdy kurzy učila Radmila a já se věnovala kurzům a léčení reiki. Přitom jsme ještě obě procházely dalšími duchovními zkušenostmi, měla jsem příležitost poznávat funkce lidského ega i duše v různých situacích i prostřednictvím lidí psychicky nemocných. V roce 2008 si Radmila našla práci v nemocnici, já se opět ke kurzům vrátila a ze všech zkušeností, které jsme společně prošly, jsem sestavila pětiměsíční výukový systém pro poznání malé arkány tarotu prostřednictvím pochopení jednotlivých karet živlů, který pomáhá hlouběji pochopit i karty velké arkány. Kromě kurzů se věnuji i výkladům karet, které dělám víc jako vhled do programů duše v přítomnosti nebo jako psychologický rozbor osobnosti než jako věštění budoucnosti a lidem, kteří mě chtějí přijmout jako terapeuta i pro léčení a sebeléčení svých zdravotních potíží, pomáhám i energií reiki. Při této práci procházím dál svou cestou poznání, na níž si již karty sama sobě nevykládám, již to nepotřebuji, reiki a andělé mi pomáhají přijímat informace přímo i bez karet. Přesto stále svou cestu jdu jako cestu poznání tarotu, vesmír je tak rozsáhlý, že tato cesta nikdy nekončí, v tarotových kartách je možné stále objevovat nové a nové významy a jemné odstíny. Ráda vás na svou cestu pozvu, mým přáním je zprostředkovat informace, které mi pomohly dostat se tam, kde jsem, co největšímu množství lidí.
Zapsala Iva Janíčková
iva@iril.cz
další články o tarotu